Prostředkovice, renesanční špýchar
V prostorách špýcharu se od roku 2023 nachází stálá muzejní expozice tematicky zaměřená na:
- dějiny Stonařovska, především obcí Suchá, Prostředkovice a Beranovec,
- dějiny jihlavského jazykového ostrova (vývoj osídlení, tradice, kroj aj.),
- dějiny císařské silnice z Prahy do Vídně, úseku mezi Jihlavou a Znojmem,
- geologii, mineralogii a dolování.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Budova špýcharu prochází rekonstrukcí. Stálá muzejní expozice je pro veřejnost přístupná pouze po předchozí domluvě. V případě zájmu o prohlídku můžete využít e-mailovou adresu: muzeum@muzeumhp.cz.
Expozice je přístupná také v rámci příležitostných programů pro veřejnost – programy pro veřejnost naleznete zde.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Informace o špýcharu:
Špýchar, který je zařazen mezi nejohroženější památky Kraje Vysočina, prochází od roku 2018 - po náročných letech příprav, rozsáhlou rekonstrukcí. Záchrana špýcharu probíhá za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Kraje Vysočina a Obce Suchá. Přípravu záchrany a obnovy renesančního špýcharu zajišťuje od roku 2013 Atelier obnovy památkových měst a objektů z Brtnice.
Dosavadní průběh a etapizace obnovy:
80. A 90. léta 20. století - výrazné zhoršování stavebně technického stavu,
2010 - závažné statické poruchy obvodového zdiva,
2016 - hrozí bezprostřední zřícení stavby,
2013 až 2018 - snaha o obnovu stavby v dosavadním soukromém vlastnictví, převzetí špýcharu do majetku obce Suchá, zpracování stavebně historického průzkumu (SHP) a dokumentace pro jeho obnovu,
2018 - statické zajištění stavby, spočívající zejména v částečném přezdění severozápadní obvodové stěny a sanaci vlhkosti,
2019 - výměna poškozeného krovu (respektování tvaru střechy z rekonstrukce špýcharu v roce 1957), položení nové střešní krytiny - dřevěného štípaného šindele, osazení oken a dveří,
2020 - I. etapa restaurování renesanční fasády (SV průčelí), oprava stropů a schodišť v interiéru špýcharu,
2021 - restaurování omítek v interiéru prvního patra špýcharu, příprava stálé muzejní expozice,
2022 - restaurování omítek v přízemí špýcharu, instalace stálé muzejní expozice,
2023 - dokončení restaurování omítek v přízemí špýcharu.
Restaurování omítek v prvním patře špýcharu bylo spolu s realizací stálé muzejní expozice podpořeno z prostředků Státního zemědělského intervenčního fondu.
Rozhovor o záchraně renesančního špýcharu naleznete zde (internetový portál Institutu pro památky a kulturu - PROPAMÁTKY).
V roce 2023 získala záchrana renesančního špýcharu Cenu odborné poroty, udílenou v rámci projektu Má vlast cestami proměn, ročníku 2022/2023. Více informací o projektu naleznete zde.
Stručné dějiny renesančního špýcharu v Prostředkovicích
Renesanční špýchar v Prostředkovicích se nachází ve východní části návsi, v těsné blízkosti hlavní silnice I/38 (E59). V současné době probíhá náročná záchrana památky, spojená s celkovou nákladnou a technicky náročnou rekonstrukcí. Po obnově bude v prostorách špýcharu umístěna stálá muzejní expozice Regionálního muzea Horního Pooslaví.
Prostředkovice, renesanční špýchar - stav po druhé etapě obnovy v listopadu 2019
Historie prostředkovického špýcharu je dodnes i přes řadu odborných studií a článků obestřena řadou nejasností a spekulativních výkladů o jeho vzniku a účelu, pro který byl vystavěn. Zejména mezi laickými zájemci o historii stále existují poněkud romantické představy o původním využití objektu coby tvrze. Označení budovy za tvrz se poprvé objevuje po požáru hospodářských stavení v areálu čp. 13 v roce 1955, v jejichž hmotě se též nalézal dotčený špýchar. Právě díky požáru došlo k poškození mladších omítkových vrstev, pod kterými se objevily fragmenty renesančního nárožního kvádrování. Dále byly nalezeny úzké štěrbinové otvory, následně interpretované jako střílny, přičemž objekt byl interpretován jako drobná pevnostní stavba – tvrz, a to i přes to, že o existenci šlechtického dvora či tvrze neexistoval jediný doklad. Teorie o pevnostním charakteru stavby následně umocnila rekonstrukce špýcharu realizovaná v roce 1957. Tato poněkud zmatečná interpretace však znesnadnila práci dalším badatelům, kteří se dějinami regionu Stonařovska zabývali nebo zabývají.
Prostředkovice, renesanční špýchar - stav před zahájením záchrany v roce 2018
Při obsáhlejším a důkladnějším náhledu na historický vývoj okolí a geografickou situaci zachycenou na starých i soudobých mapách lze spatřit dosud opomíjené skutečnosti, a to vztah mezi starší již zaniklou severovýchodní komunikací mezi Prostředkovicemi a Sokolíčkem, tedy ve své době jistě nezanedbatelně důležitou cestu směřující k Brtnici. Právě u Sokolíčka se cesta větví, kdy jedna z odboček směřuje do Prostředkovic a druhá míří do Suché (průběhu této starší zaniklé komunikace je také přizpůsobena starší zástavba obce Suchá).
Prostředkovice jsou poprvé zmiňovány roku 1379, kdy jistý Sezema ze Stonařova založil se souhlasem jihlavských minoritů zbožnou nadaci ve výši 1 hřivny úroku na dvou lánech v Prostředkovicích, a to pro spásu duší svých rodičů Alše a Ofky a sourozenců svých Alše a Magdaleny. V roce 1390 se Stonařov, Bezděkov, Pfaffendorf a Prostředkovice dostávají do majetku bratrům Hojkovi a Maršovi z Ustrašína a Janu z Hodic. Činí tak Markvart z Pořešína a Oldřich z Maříže, poručníci Jana po zemřelém Chvalu ze Rzavého. V roce 1531 prodávají bratři Ctibor a Jan Roubíkové z Hlavatec za sumu 9000 kop míšenských grošů městečko Stonařov s tvrzí, dvorem a pivovarem, kostelním podacím, spolu se zaniklou tvrzí Hirschpiel a vesnicemi Prostředkovice, Suchá, Nevcehle a zaniklými vesnicemi Regenholz, Falknov a Pfaffendorf se vším příslušenstvím do majetku města Jihlavy, přičemž od této chvíle zůstávají až do roku 1848 Prostředkovice součástí jihlavského panství.
Prostředkovice, renesanční špýchar - historická fotografie z doby těsně po obnově špýcharu (1957)
Její historie špýcharu je spojena s usedlostí čp. 29, původně čp. 13, která je doložena až ve druhé polovině 17. století, kdy ji vlastnil Thom Pindl a patřila mezi lánové usedlosti. Přesto lze předpokládat její starší původ. Obdobné renesanční objekty nalezneme například v nedalekém Číchově, Čížově či vzdálenější Kněževsi. Z map druhé poloviny 18. století a pozdějších je patrný dřívější rozsah areálu, který byl z jihovýchodu doplněn o přístavbu zhruba stejné velikosti.
Vývoj názvu obce Prostředkovice:
1390 – Mytnndorff
1678 – Mitteldorf
1718 – Mittldorf
1720 – Mitteldorf
1751 – Mitteldorf
1798 – Mitteldorf, Prostržedniwes
1846 – Mitteldorf, Prostředkovice (také Prostředný Wes)
1872 – Mitteldorf
1881 – Prostřední Ves, Prostředkovice
1924 – Prostředkavice, Mitteldorf
Obnova prostředkovického špýcharu v roce 1957 (text: Mgr. Lubomír Peltan, Stonařov):
V roce 1955 podal o stavbě zprávu Karel Paclík, konzervátor pro památky okresu Třešť, Státnímu památkovému úřadu v Brně. Objekt nacházející se tehdy těsně u autobusové zastávky popsal jako čtvercovou kamennou stavbu používanou dříve jako kůlnu. Štít orientovaný k silnici byl snesen. Zjistil, že stavba s půdorysnými rozměry 7 x 7 m, výškou 3,60 m a síle zdiva 80 cm, má ve zdech obdélníkové střílny o velikosti 50 x 19 cm, dovnitř rozšířené bez celistvých kamenných výplní. Směrem západním jednu v přízemí a dvě v poschodí s omítkovou obrubou. Na pravé střílně našel rytý letopočet 1578, na levé rytá písmena X W R M P, poslední nečitelné (K – H – R ?). Mezi oběma střílnami nalezl zbytky rýsovaného štítku. Ve zdivu směrem severním jednu střílnu v přízemí a další v poschodí, směrem východním dvě v poschodí. Na rozích stavby rozpoznal renesanční sgrafitové kvádrování odpovídající letopočtu. Na straně východní byla vedle nového vchodu objevena polovina zazděného s původním klenutím a prahem nacházejícím se necelý metr pod úrovní současného venkovního terénu. Také poloha střílen v přízemí ukazovala, že podlaha zde byla níže. Uvnitř stavby se nacházelo původní podezdění pro podlaží v patře. Opravu památky do předpokládaného původního stavu financoval odbor školství a kultury (OŠK) rady Krajského národního výboru (KNV) v Jihlavě, který na ni pro rok 1957 uvolnil 50 tisíc Kčs. Tradičním stavebním materiálem vesnických staveb byl kromě dřeva kámen a cihly. Sroubené stěny či kamenné nebo smíšené zdivo se pokrývaly vápennou omítkou a bílily vápnem nebo hlinkou. Původní krytinou střech byl štípaný šindel nebo došky. Na zděné části stavby bylo potřeba obnovit vnější omítky, vymalovat kvádrování v rozích a renovovat rýsování kolem střílen. V další etapě pak položit nový trámový strop a zkonstruovat srub nesoucí stanovou střechu, která měla být pokryta šindelem. K tomu bylo potřeba zajistit 35 m3 kulatiny. V odpovědi na žádost OŠK rady KNV v Jihlavě o mimořádný příděl sdělilo Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství, že fond jehličnaté kulatiny má sloužit k potřebám soukromě hospodařících rolníků a uchazečů, kteří si nemohou potřebné dříví zajistit v plánu, proto měl OŠK rady KNV v Jihlavě požadavek nejdříve zařadit do plánu. Problém s nedostatkem dřeva, a tím další zdržení obnovy památky, se řešil prostřednictvím naléhavých upomínek adresovaných úřadům, jednáním s odpovědnými osobami a také informováním veřejnosti o nastalé situaci v tisku. Po domluvě s Ing. Táborským na KNV v Jihlavě došlo k závaznému příslibu, že bude dán požadavek na potřebné množství dřeva do plánu. Renovační a konzervační práce na zdivu a omítkách se zahájily v druhé polovině roku 1957, obr. 2. Počátkem srpna OŠK rady KNV v Jihlavě objednal u Chrámového družstva Charita (Charita) Pelhřimov restaurování kvádrování a nanesení šlechtěných omítek. Zástupci Charity byla památka prohlédnuta a navržen postup prací. Doporučili uvnitř i venku odstranit vrchní omítky až na původní, doplnit strávená nebo místy chybějící místa a zajistit je konzervací. Rozpočet včetně stavby lešení a provozních nákladů na opravu venkovní fasády o ploše přibližně 150 m2 činil 26 993 Kčs, obr. 3. Odborným poradcem se stal Ing. architekt Oldřich Bouška, který byl též pověřen stavebním a památkovým dozorem. Vzhledem k tomu, že objekt se nalézal v těsné blízkosti silnice a z hlediska památkové ochrany hrozilo nebezpečí znečišťování omítky, OŠK rady KNV v Jihlavě jednal se Správu dopravy rady KNV o vydláždění prostoru mezi silnicí a stavbou. Současně se prováděly stavebně rekonstrukční práce. U Okresního stavební podniku (OSP) Moravské Budějovice bylo objednáno pokrytí střechy o ploše přibližně 90 m2 dvojitým štípaným obr. č. 3 Omítnuté zdivo s kvádrováním šindelem a u Výrobního družstva kolářů ve Staré Říši zhotovení krovu, mezistropu a svlakových dveří. Po dokončení obnovy památky, která skončila v důsledku zmíněného nedostatku stavebního dříví v zimě, obr. 4 a 5, bylo slíbeno přemístění telefonního sloupu a autobusové zastávky z bezprostřední blízkosti památkově chráněného objektu. O restaurování vnějších omítek na památce, rožního kvádrování a rýsování kolem střílnových oken a zároveň o připravovaném stylovém zastřešení spočívajícím na konstrukci sroubené z ručně tesaných trámů byla veřejnost opět informována.
Prostředkovice, renesanční špýchar - stav po první etapě obnovy v roce 2018
Prostředkovice, renesanční špýchar - stav po druhé etapě obnovy v roce 2019
Prostředkovice, renesanční špýchar - nově zrestaurovaná fasáda severovýchodního průčelí (2020)
Prostředkovice, renesanční špýchar - restaurování omítek v interiéru (2021)