HISTORIE PANSKÉHO DVORA V BRTNICI

Areál někdejšího panského (tzv. „Karolínina“) dvora v Brtnici patří, i přes své značné stáří, mezi dosud jen málo známé historické stavby v intravilánu města. Vznik dvora a sýpky se datuje již do období počátku závěrečné třetiny 16. století. Roku 1585 se v místech budoucího dvora uvádí grunt Jiříka Komínka. Dvůr je vystavěn krátce poté. K záznamu o vlastníku usedlosti z roku 1585 je dodatečně připsána poznámka „malý dvorček panský“. V této době panský dvůr vyplňoval plochu západně od renesanční sýpky. Ta byla vystavěna nedlouho před tím. V první polovině 16. století stál v jejím místě grunt Jakuba Zvavého. Část plochy dnešního dvora zabíralo „předzámčí“. Na místě dnešní budovy čp. 450 se nacházel dům obročního a naproti u ohradní zdi zámeckého parku byly umístěny domky pro dráby.

Od konce 17. století do 20. let 20. století dokumentuje podobu a proměny dvora zhruba 80 hospodářských inventářů. V roce 1771 obdržel dvůr, nacházející se již na dnešním místě, popisné číslo 7, které bylo na počátku následujícího století změněno na číslo popisné 10. V josefínském katastru z r. 1787 je pod popisným číslem 7 zachycen vrchnostenský dvůr s trojicí kuchyňských zahrad, řečených „Na kurníku“. Ve 20. letech 19. století byl areál dvora přestavěn pouze s využitím úseků zdiva staršího objektu.

   

Panský dvůr - hlavní obytná budova na počátku 20. století                      Život na Panském dvoře, 30. léta 20. století                                                    Mlácení obilí u stodoly za Panským dvorem v Brtnici 

                                                                                                                   (originál uložen: Spolek pro starou Brtnici)                                                      (originál uložen: Spolek pro starou Brtnici)

POPIS PANSKÉHO DVORA Z ROKU 1847

V čele dvora stála budova s vjezdem uprostřed (tj. levé /jižní/ křídlo dvora a navazující stáj). V její levé části se nacházelo obydlí šafáře s předsíní, obytnou světnicí, čeledníkem, dvoudílnou klenutou kuchyní a kvelbem. Poté následoval vepřín. Obytná část byla podsklepena.

Vpravo od průjezdu (zřejmě uprostřed křídla) se nacházela další komora, dále obydlí vrchního čeledína s předsíní, obytnou místností, klenutou kuchyní a komorou. Celá budova byla kryta šindelem. Vpravo od obytné budovy se nacházela stáj, sestávající ze dvou křídel – předního a bočního. Přední budova obsahuje velkou vozovou kůlnu (kočárovnu), vedle konírnu s dřevěnými oddíly, seník a byt pasáka krav s předsíní, obytnou místností a klenutou kuchyní. V sousedství bytu byla umístěna travní komora. Vedlejší křídlo obsahovalo protáhlý kravín. Obě křídla byla kryta šindelem. Proti obytné budově stála další protáhlá stáj. V zadní části dvora byla umístěna stodola. (celý popis je mnohem podrobnější a po komplexním překladu a srovnání s jinými popisy z 19. století a s hospodářskými inventáři by jej bylo možné podstatně upřesnit a jednotlivé provozy aspoň orientačně lokalizovat).

PANSKÝ DVŮR PO POLOVINĚ 19. STOLETÍ

V letech 1851 až 1852 byl z iniciativy Antonína Oktaviána II. knížete z Collalto et San Salvatore dvůr „dílem nově vystavěn, dílem částečně přestavěn“. V roce 1863 je panský dvůr v Brtnici označen jako „Karolinen Maierhof“, podle manželky Antonína Oktaviána II. - Karolíny Marie Anny kněžny z Collalto et San Salvatore, rozené hraběnky Apponyi de Nagyappony, významné donátorky a zakladatelky nadace. Dvůr obsahoval v čele patrovou budovu (dnes čp. 450), vzhledem připomínající zámeckou budovu období klasicismu. V ose uličního průčelí je nad mělkým rizalitem vystavěn trojúhelný štít opatřený znakem rodu Collalto et San Salvatore. Štít byl doplněn čučky, dnes uložené ve fragmentech na půdě. V přízemí této budovy, přístupném ze dvora, se nacházel klenutý teletník, předsíň se vstupem do sklepa a klenutou mléčnou komoru. Na dvorní straně se nacházelo přiložené zaklenuté schodiště s kamennými stupni, vedoucí do patra. V plochostropém patře se nalézalo několik obytných jednotek pro vrchnostenské úředníky a byl zde také byt ředitele velkostatku Sperla, vybavený kanceláří s "písárnou", jehož interiér byl opatřen vkusnou klasicistní výmalbou a "schwarzwaldskými" kamny.

V levém křídle dvora byl umístěn byt šafáře, na který navazoval kravín. Dále následovala stáj pro tažný dobytek a koně. V zadní části uzavírala dvůr velká stodola. Také zde platí, že celý popis je mnohem podrobnější a po souhrnném překladu a srovnání s jinými podrobnými popisy z 19. století a s hospodářskými inventáři by ho bylo možné podstatně upřesnit a jednotlivé provozy aspoň orientačně lokalizovat. V prostoru za sýpkou podél levého křídla dvora se nacházela zahrada s drobnou parkovou úpravou.

              

Původní podoba panského dvora na mapě města Brtnice z poč. 19. století               Panský dvůr na plánu města Brtnice z roku 1880                         Renesanční sýpka, 30. léta 20. století

                                                                                                                                                                                                 (originál uložen: Spolek pro starou Brtnici)

Další úpravy, a to hlavně čelní hlavní obytné budovy dvora do dnešní podoby, tzn. přeměna stájí v přízemí na obytné jednotky a s nimi korespondující dispoziční změny v patře, proběhly v období po r. 1863, ovšem přesnější datace zatím zůstává neznámá. Půdorysně tento stav zachycuje projekt vypracovaný v letech 1984 až 1985 pro JZD Rovnost Brtnice (toto základní půdorysné řešení de facto respektuje dnešní stav).

V roce 1880 byl ve městě vybudován nový vodovod zaústěný do kamenných kruhových kašen. Jedna z kašen byla umístěna uprostřed nádvoří panského dvora. V této době zřídila vrchnost na nádvoří dvora jezdeckou školu, stáje pro koně byly umístěny v jejím v severním křídle. Roku 1885 byla západně od dvora vystavěna velká stodola (dodnes zachovaná za novou správní budovou fy. Agra Brtnice). Roku 1892 byla v panském dvoře nově vystavěna lednice a kolna a v roce 1902 mléčnice.

Po roce 1945 prošel dvůr poměrně složitým obdobím. Hlavní obytná budova v čele dvora se stává bytovým domem vesměs nižší kategorie. Vstup do patra objektu zajišťuje boční dřevěné schodiště, přiložené k dvornímu průčelí. V roce 1965 je provedena výměna střešní krytiny. Původní střešní pálená taška - bobrovka je nově nahrazena eternitovými šablonami. V polovině 80. let 20. století je hlavní obytná budova dvora (čp. 450) rekonstruována do dnešní podoby pro potřeby JZD Rovnost Brtnice. Bytové jednotky jsou v rámci rekonstrukce modernizovány a nájemní bydlení zde setrvává až do jara roku 2017, kdy již objekt pozvolna směřuje k novému využití – pro potřeby Regionálního muzea Horního Pooslaví. V budově se nachází kancelář muzea a je zde depozitář. V přízemí je budováno zázemí pro archeologické pracoviště.

V současné době probíhá postupná a dlouhodobá rekonstrukce objektu. V závěru roku 2017 byla částečně opravena kotelna. Od roku 2018 probíhá oprava střechy spojená s výměnou střešní krytiny, opravou komínů a štítu. Oprava střechy byla ukončena v roce 2023.